Folgen
-
Vize, reVize, Česko na křižovatce, restart, atd - prezentacemi plné vzletných slov o tom, kam má Česko posunout se to jen hemží. Ne vždy, nebo téměř nikdy, se ale vyplní, nebo mají nějaký reálný základ.
Ne nadarmo i hlavní analytik Hrot24 Miroslav Zámečník často cituje bývalého německého kancléře Helmuta Schmidta, „kdo má vize, měl by se nechat vyšetřit“, což dokonale ilustruje pochybnosti o realistickém dosažení vzdálených cílů. "Je to strašné trápení, protože první takovou podobnou výzvu jsem podepsal v roce 2000. A proč od toho roku 2000 to nevyšlo? Proč se tady neustále bavíme na konferencích, politici zveřejňují vize, a to je vše", popisuje Zámečník Jsme, podle Zámečníka, „sumci v aspiku“, což ilustruje stagnaci a pomalý pohyb v mnoha důležitých oblastech. Svůj díl dává také politická kultura, kde nedostatek dlouhodobé a konzistentní vize brání významným změnám: "My se pohybujeme tempem jako sumci v aspiku. Protože jsme strašně nedůslední. Prostě Češi nemají tu výdrž", komentuje možné příčiny analytik Hrot24. To vše se děje i přes vysoké investice do výzkumu a vývoje, které jsou v Česku mnohem vyšší než v jiných evropských zemích. Podle Miroslava Zámečníka to může být i tím, že se nedostatečné zaměření na „moonshoty“ - ambiciózní projekty s vysokým potenciálem. Diskuze se dotýká i strukturálních problémů v řízení investic a vlastnictví. "Česko už delší dobu dává možnost odepisovat ze 100% náklady na výzkum inovace. Akorát se stále firmy nedovedou se správcem daně dohodnout, co je ten uznaný náklad", líčí Zámečník dlouhodobou praxi. Klíčem k úspěchu je podle něj dlouhodobá a konzistentní hospodářská politika. Zámečník upozorňue, že některé země, jako Singapur, úspěšně oddělují důležité ekonomické otázky od politických sporů, což jim umožňuje dosahovat efektivnějšího růstu. Pro Česko by mohlo být klíčové inspirovat se těmito přístupy a zaměřit se na vytvoření prostředí, které podporuje inovace a dlouhodobý ekonomický rozvoj. Do takového prostředí ale podle něj patří i neúspěchy. "V zemi, kde se daří inovacím, se musí vyskytovat obrovský množství neúspěchů. A obrovský množství propálených peněz, už to svědčí o aktivitě a odhodlání", upozorňuje Zámečník. Poslechněte se podcast.
-
Na Echo Poradu dnes dorazil také fotograf Michal Čížek, který byl u všech pražských zápasů právě skončeného mistrovství světa v ledním hokeji. „Bylo to vyčerpávající. Ale atmosféra byla skvělá, stejně jako diváci. Po čtrnácti letech hurá!“ říká. Komentátoři Týdeníku Echo řešili i společenský význam šampionátu. Bude mít české vítězství vliv na evropské volby? „Naši politici prožívají hokej, jako ti briští přikládají význam fotbalu,“ tvrdí Ondřej Šmigol. A proč hokejové PR vyhrál Andrej Babiš?
Dává, či nedává smysl dostavba pátého bloku jaderné elektrárny Dukovany? „Podle skeptiků Evropská komise dala takové podmínky, že se provoz pátého reaktoru nevyplatí,“ připomíná Daniel Kaiser. Výsledkem bude uměle drahá elektřina.
V podcastu se řeší i situace na Slovensku, především turbulentní stav tamních médií. „Nechápu, že Brusel mlčí k tomu, co se děje v polské státní televizi, a přitom kritizuje Slovensko,“ diví se Dalibor Balšínek. „Ficova i Tuskova vláda provádí v médiích účelovou změnu. Ale Slováci si k tomu píšou nový zákon. Poláci nemají žádnou trpělivost, chtějí vedení vyměnit hned,“ dodává Kaiser.
Celý podcast sledujte na http://www.Echoprime.cz
-
Fehlende Folgen?
-
Před měsícem Evropská komise rozhodla, za jakých podmínek může Česká republika postavit pátý reaktor v Dukovanech. Premiér Petr Fiala k tomu rozradostněně napsal: Děláme, co je třeba. Ale za týden nám všem radost zkazil bývalý ředitel ČEZ a později vládní zmocněnec pro jadernou energetiku Jaroslav Míl varováním, že podmínky nastavené Komisí jsou velmi nevýhodné. Kritici Mílova ražení v kostce říkají: Komise z ideologických důvodů chce, aby elektřina z jádra byla dražší než OZE, tedy tzv. obnovitelné zdroje energie. Svou úvahu opírají o několik míst z tiskové zprávy Evropské komise.
Co tato notifikace přinese domácím spotřebitelům a průmyslu? Do Echa přišli diskutovat Tomáš Ehler, který za ministerstvo průmyslu a obchodu vedl jednání s Komisí, Petr Závodský, generální ředitel dceřiné společnosti ČEZu Elektrárna Dukovany II, a konečně Jiří Marek, kdysi předseda dozorčí rady ČEZu a dnes předseda spolku Jaderní veteráni.
Celý podcast sledujte na http://www.Echoprime.cz
X: http://twitter.com/echo24cz
Facebook: http://twitter.com/echo24cz
-
Hostem podcastu Pavla Štrunce byl prezident České stomatologické komory Roman Šmucler.
"České zdravotnictví je na zrušení, dlouho jsem žil na Západě a je mi tady ze všeho na zvracení. Jako pacienta mě děsí, že si nemůžu zaplatit kvalitnější kloub, nebo mi musí lékař pokoutně hledat lepší lék na rakovinu. Zrušení amalgámu je nesmyslný obchod mezi Alexandrem Vondrou a evropskými Zelenými, což jsou u nás Piráti, aby společně udělali dobrý výsledek ve volbách do Evropského parlamentu," tvrdí Roman Šmucler a dodává, že Evropská komise čeká, jaký návrh Česko pošle, ale naše země prý nikdy nic nevybojuje. Cílem změny evropské legislativy je postupně ukončit používání amalgámových výplní do roku 2030 úplně."
Pravice chce trestat lidi, kteří si nečistí zuby. Ministr Válek má fondy prevence, kde je pět miliard, ale na osvětové programy pro děti jsme nedostali ani 50 milionů. Hlavně že si ministr zvýšil plat. Česko je skanzen, kde se budují nemocnice, zatímco ve světě se přechází k umělé inteligenci a tele medicíně," popisuje Šmucler stav českého zdravotnictví a dodává, že bez protekce člověk v systému ničeho nedosáhne.
V rozhovoru se řešila i kompetence zahraničních lékařů, kteří chtějí mít praxi a pracovat v Česku. Šmucler tvrdí, že je velký rozdíl mezi tím, jestli ukrajinský lékař vystudoval například prestižní školu v Kyjevě, nebo jinou jinde na Ukrajině. A došlo i na daň z cukru, která je podle prezidenta Stomatologické komory jen další snahou vlády tahat lidem peníze z kapes. Z hlediska stomatologie je totiž zásadní, jak si po konzumaci cukrů zuby vyčistíte, ne zda a kolik ho jíte.
V závěru rozhovoru jsme se zaměřili na zdravotní turistiku a probrali rizika stomatologie v Turecku i dalších státech. Česká republika byla podle Šmuclera jedničkou v stomatologické i estetické turistice hned po roce 1989, dnes ale tuto pozici přebralo Maďarsko. Zásadní je při hledání lékaře a zdravotní péče v zahraničí dát na reference.
-
Hostem předvolebního Echa Pavla Štrunce byl Filip Turek, lídr koalice Přísaha a Motoristé. V rozhovoru jsme probrali, proč koalice nemá program do eurovoleb i jeho názory na elektromobilitu a migraci.
„Motoristé jsou pravicově konzervativní projekt, je to nová ODS, říká se nám ODS revival.“ Hnutí Přísaha je bezpečnostně zakotveno, takové spojení mi dává smysl,“ říká je spojení koalice. „Nevěříme v 300 pohlaví, jsme normální, na kandidátce jsou odborníci a jsme schopní všichni podepsat naše volební teze. Nechceme Euro, nechceme Green Deal, je to nejpřirozenější spojení ze všech.“
„Evropané nejsou blbci, aby na vše potřebovali směrnici a dvě stovky předpisů. Nechceme federalizovat Evropu, nechceme, aby z EU chodilo takové množství zákonů. Evropská administrativa škodí průmyslu i společnosti,“ tvrdí Turek a dodává, že neumíme ani řešit migraci a situace se díky vládě jen zhoršuje.
„Elektromobilita je doména číny, její podporou jen pomáháme jejich průmyslu. Když ne, pomáháme Evropě a našemu průmyslu. Vytvořila se drogová závislost na dotacích, klidně ať trh určí, že chce elektro auta, ale proč na to dávat dotace?“ Ptá se Turek a dodává, že se snaží zastávat občanů i v otázce eura, kdy si myslí, že většina lidí chce zachování české koruny.
-
V umění je kategorie krásy leckdy chápána jako pasé; zato se přemístila do naší každodennosti. O vyšší koncentraci krásy se starají grafici, estetičtí chirurgové, lesklé časopisy. V jednadvacátém století, jež bývá označováno jako století obrazu, je krása pro člověka samozřejmá, zatímco třeba pro člověka středověkého, který se mnohdy stýkal jen s omezeným okruhem digitálně neupravovaných lidí, byla výjimečná. I když šel do kostela, mohl se setkat spíše s majestátností než s krásou.
Britská filozofka Heather Widdowsová si všímá, že krása se svou všudypřítomností mění v etický imperativ. Člověk má povinnost pečovat o sebe. Odráží se to i v naší řeči. Uznale říkáme, že se někdo udržuje, anebo opovržlivě poznamenáváme, že se někdo zanedbává, což je neklamné znamení, že ztrácí kontrolu nad svým životem. Bylo by snadné vyhlásit ideálu krásy válku, neboť je nepochybně spjatý i s problematickými či přímo hrůznými fenomény jako je anorexie. Zároveň bychom neměli podceňovat, jak silná bývá naše reakce na krásného člověka. Je přitom nepravdivé hovořit výlučně o sociálně konstruovaných ideálech, dokonce o patriarchálním pořádku. Vždyť i kojenci reagují pozitivně na krásné, zpravidla symetrické, tváře. Spíše je třeba citlivěji a diferencovaně s ideálem krásy pracovat: nepodléhat ani tvrzení „dělám to kvůli sobě“, ale ani vše neházet na patriarchát, navíc v situaci, kdy estetická přísnost platí i na muže.
Podobně hovoří i Liv Strömquistová, švédská autorka filozofických komiksů. Ta vytýká některým feministkám, že systematicky shazovaly krásu, přitom je právě pro mladé ženy mocí, s níž by se spíše měly naučit pozitivně pracovat. „Když jste mladí, jste naštvaní, protože se s vámi lidé baví jen kvůli vašemu vzhledu. Raději byste byli uznáváni za své myšlenky nebo úspěchy. Ale jak stárnete, začne vám taková vznešená moc chybět. Je to mystický dar, který mají mladé ženy. Kéž by si ho dokázaly víc vážit, dokud ho ještě mají,“ poznamenává švédská autorka v souvislosti se svou knihou V zrcadlové síni, jež vyšla rovněž česky.
Tereza Matějčková, autorka podcastu, se nicméně nezabývá jen lidskou krásou. V prvních kapitolách podcastu představuje, kterak jsme se postupně začali vzdalovat původní „velké teorii krásy“, která byla formulována v antice a krásu spojovala s pravdou i dobrem. Od moderny jsou mnozí filozofové vůči kráse podezřívaví. Nietzsche ji nepovažuje za pravdu, ale za vznešený jev, který nám umožňuje na pravdu, jež je hnusná, nezemřít. Adorno má zas za to, že je barbarské ve světě po Holocaustu inscenovat krásu: v hnusném světě je třeba neuhýbat před hnusem.
Ale v posledních letech se mnozí myslitelé, třeba Horst Bredekamp, vracejí i k antické teorii, která je schopna více docenit sílu krásy a která je v tomto ohledu realističtější. Kráse, jež rozhodně není jen v očích pozorovatele, rovněž navrací určitou nezávislost na pozorovateli.
Kapitoly
I. Nedemokratický skandál krásy [začátek až 7:28:]
II. Klasický pohled na krásu: „Krása spasí svět.“ [7:28 až 17:16]
III. Moderní pojetí: Krása v očích pozorovatele? [17:16 až 28:30]
IV. Krása v krizi: Zaměřovat se na krásu v hnusném světě je barbarské. [28:30–38:37]
V. Ne člověk, ale obrazy žijí. [38:37–43:49]
VI. Přestaňte lidem znechucovat „povrchní“ krásu! [43:49 až konec]
-
Přes 2 miliardy dolarů přiklepl nedávný summit čistého vaření africkému kontinentu. Státy, neziskové organizace i velké korporace se snaží ukázat na globální problém, který se dotýká i České republiky. V Africe stále 900 milionů lidí topí na otevřených ohništích dřevem nebo dřevěným uhlím, což výrazně přispívá k emisím skleníkových plynů. Tento způsob získávání energie "produkuje zhruba stejné emise, jako námořní a letecká doprava dohromady", upozorňuje hlavní analytik Hrot24 Miroslav Zámečník. Navíc je podle něj tento způsob ekologicky neudržitelný a způsobuje výrazné zatížení místních ekosystémů. Význam čistého vaření přesahuje hranice Afriky. Nedostatek udržitelných způsobů vytápění v Africe přispívá k sociálním a ekologickým problémům, které vedou až k masivní migraci obyvatel směrem do Evropy. I proto mají do Afriky zamířit slíbené peníze. "Velmi důležitý je ten vstupní kapitál. Ti lidé jej k pořízení moderních vařičů nedají dohromady. Oni žijí ze dvou dolarů denně. Jinými slovy: jediné co připadá v úvahu je, že dostanou plynovou bombu s vařičem a pravidelně za to platí. Prostě splátkový prodej", vysvětluje Zámečník. Střih, pojďme teď tisíce kilometrů do České kotliny. Ve které je to během zimy a topné sezóny někdy pořádně cítit. "Toto je opravdu v zájmu zdraví populace na venkově a nejen tam", varuje Zámečník. Přesto řada lidí dál pokračuje v topení tuhými palivy, nebo pokusy jako je slavná ostravská raketa s olejem, pilinami v PET lahvi. Stát přitom poskytuje štědré dotace na výměnu kotlů. A to až 95 %. Jenže pro nízkopříjmové domácnosti může být obtížné uhradit i zbývající 5 % nákladů. Jedním z možných přístupů je zavedení systému splátek, který by umožnil domácnostem splácet kotle postupně. "Prostě musíme přijít s nějakou formou splátkového režimu. Když to řeknu napřímo, jde o leasing na kotel", popisuje analytik Hrot24. Klíčovou součástí řešení má, podle analytika, být i kontrola toho, čím lidé topí, byť jde o velmi "citlivá debatu". Inspirace "africkou cestou" čistého vaření může přinést nečekané změny i pro české domácnosti, při přechodu na ekologičtější způsoby vytápění. "Inspirace subsaharskou Afrikou se může zdát vzdálená, ale může to fungovat. Ostatně chudí lidé mají stejné problémy, kdekoli na světě jsou. A u nás jsou", uzavírá Zámečník. -
Sejdeme se u Kolína… a také u Pardubic a Prostějova! V dalším díle Výprav Jiřího Peňáse je řeč o medvědech u Kolína, o pardubickém géniovi a také co to bylo za slast vyrůstat v Prostějově. To vše díky Martinovi Fišerovi, filmaři, grafikovi a objeviteli polozapomentutých velikánů: Miroslava Štěpánka, vynálezce medvědů od Kolína, a Jiřího Tomana, fotografa, který ve svém pardubického ústraní vytvořil jedinečnou kolekci fotografického svědectví, jak vypadal život v 50. a 60. letech minulého století. A protože oba muži jsou původem z Prostějova, nemohlo to skončit jinak než vyznáním obdivu k tomuto městu, líhni géniů.
-
Atentát na slovenského premiéra Roberta Fica je stěžejním tématem aktuální Echo Porady. Spáchal ho prostě pošuk, nebo politicky motivovaný jedinec? A dají se v tomto případě vysledovat i obecnější rozdíly mezi českou a slovenskou politikou? „Slováci jsou temperamentnější národ než Češi, jejich politici působí jako nadopovaní,“ všímá si Jiří Peňás. Podle Terezy Matějčkové je pozoruhodné, že v médiích se od počátku skloňuje jméno střelce. Narozdíl od útoku na Filosofické fakultě UK.
Evropská unie zavede emisní povolenky na osobní dopravu a domy, umělé zdražování se tak začne projevovat v každodenním životě. „Reálně se ceny paliv zvednou zhruba o 50 eurocentů, tedy v přepočtu o 13 korun,“ upozorňuje na další součást Green Dealu Markéta Malá. Zároveň dodává, že nové emisní povolenky už jsou schválené: „Nižší zastoupení zelených stran v novém Evropském parlamentu to tudíž nezmění.“ „Každé politické rozhodnutí se dá revokovat,“ oponuje Daniel Kaiser.
Prokurátor Mezinárodního trestního tribunálu chce vydat zatykač na vůdce Hamasu, ale současně také na izraelského premiéra. Proti je česká vláda a například také skupina amerických senátorů. „Ta mezinárodně uznávanému soudu vyhrožuje, že když zatykač vydá, ponese konsekvence. Tak kde to jsme?“ ptá se Kaiser. Zatkla by česká policie Benjamina Netanjahua během státní návštěvy?
A na závěr došlo i na motýly Davida Černého na obchodním domě Máj.
Celý podcast sledujte na http://www.Echoprime.cz
-
Richard Hrbáč, majitel obchodní skupiny HFI Group, se stal zachráncem stavebnice Merkur. „Merkur je a bude český, i pro mě to byla socialistická stavebnice, byla to nadnárodní značka východního bloku. Ale pro mě to je symbol češství, rádi bychom z retra udělali něco, co bude dávat smysl mladé generaci.“
Richard Hrbáč koupil Merkur Toys v roce 2020. Stavebnice vyráběná v Polici nad Metují tou dobou akorát slavila sté výročí. Původní majitel Jaroslav Kříž byl v důchodu, Merkur vedli jeho synové, ale nechtěli pokračovat. Společnost prý měla specifickou taktiku, kdy pan Kříž dělal všechno od obchodu po marketing.
S novou strukturou a byznys modelem museli změnit i produkci, například vytvořili novou řadu stavebnic, protože původní byla nejen pro dnešní generaci dětí příliš složitá.
Z Merkuru se ale stále dá postavit všechno a společnost sází i na inovace: „Udělali jsme jednoduchý software, kdy menší děti mohou jednoduše stavět ve virtuální realitě třeba i s použitím 3D brýlí. Také Muzeum Merkur v Polici nad Metují si můžete prohlédnout virtuálně na našem webu,“ Dodává Richard Hrbáč.
-
Migrační pakt, který má za cíl řešit aktuální migrační krizi v Evropě, zůstává bodem rozporu mezi politickými stranami v České republice. Europoslanec a lídr do voleb za Piráty, v reakci na schválení paktu, vyjádřil jasné nesouhlasné stanovisko: „Piráti v Evropském parlamentu pro ten migrační pakt nehlasovali právě z toho důvodu, že my si myslíme, že nepomůže. Takže jsme byli proti. Ten zásadní problém, který tam je - přetížení těch frontálních zemí, jako je Španělsko, Itálie, Řecko - to nevyřeší." Pakt neřeší klíčové problémy přetížených předních linií – zemí, které jsou prvním útočištěm pro mnoho uprchlíků. Kolaja v rozhovoru mluví o tom, že mnoho politiků neakcentuje klimatickou krizi, která se nás ale přímo týká z ekonomického i ekologického hlediska. "Politici využívající strach lidí z migrace, současně říkáají, že musíme zrušit Green Deal, ale nemůžeme nastavovat taková pravidla. S prohlubujícíc se klimatickou krizí bude horší a silnější i migrace do Evropy. Ta migrační vlna bude mnohem větší, než to, co zažíváme dnes. Podle výzkumů je to v následujících 30 letech až 143 milionů lidí, takže tady se bavíme skutečně o úplně jiných číslech," dodává. Na téma viditelnosti kampaně Pirátů do Euro voleb Marcel Kolaja říká: "Máme omezené zdroje financí. Nejsme financovaní žádnými oligarchy, ani mafiány, nemáme žádné černý peníze, nejsme součástí korupčních kauz, ale snažíme se v rámci těchto peněz udělat dobrou kampaň, která bude viditelná." Celý podcast sledujte na http://www.Echoprime.czX: http://twitter.com/echo24czFacebook: http://twitter.com/echo24cz
-
Mistrovství světa v ledním hokeji v Praze a Ostravě. Akce v návštěvnosti útočí na rekord v počtu diváků, který padl - shodou okolností - také v Praze, v roce 2004. Těmi, kdo budou těžit z této akce, jsou hotely, restaurace a místní podniky, které profitují z přílivu turistů. Nepřímo i město Praha a celá Česká republika: „Když je šampionát dobře uspořádaný, je to signál i pro kongresový byznys, že takové akce město umí, že je kompetentní", vysvětluje analytik Hrotu24 Miroslav Zámečník v nejnovějším Hrotcastu.Téma, o kterém se kromě sportu mluvilo, byly vstupenky. A také cena občerstvení, v hokejové fanzóně se půllitr prodává za 110 korun. Pivovar se ale brání, že to nebyl on, kdo cenu zavedl – určil ji hokejový svaz. „Nevím, jak se vymlouvají, ale myslím, že použili jednu z výmluv, která je pro Čechy úplně spolehlivě iritující: že ty jiné šampionáty byly mnohem dražší,“ dodává pobaveně Zámečník. Podle oficiálního vyjádření Petra Břízy, šéfa organizátorů pražského mistrovství světa, vzešla „výsledná suma z analýzy organizačního výboru u obdobných vrcholných akcí v tuzemsku i v zahraničí.“Je to také 20 let od momentu, kdy se divákům otevřela někdejší Sazka Aréna, nyní O2 arena v pražských Vysočanech. Její vznik provázely dohady o státní garance. Aleš Hušák, tehdejší vládce Sazky, kvůli tomu na zahájení nepozval premiéra Vladimíra Špidlu a ani jednoho ministra z jeho vlády.„Odvrácená strana toho je, že původní rozpočet byl někde kolem 2,5 miliardy a finální cena byla 7,5 miliardy korun, což Sazku výrazně oslabilo,“ vysvětluje Miroslav Zámečník. A dodává: „Když se o pár let později v rámci konkurzního, respektive reorganizačního řízení dělal posudek, tak posudek na hodnotu od Ernst & Young byl 1,5 miliardy.“V podcastu se mluví i o pořádání dalších velkých sportovních akcí včetně olympiád a jejich finanční zátěži. Pouze dvě olympiády za posledních 60 let byly podle všeho ziskové – Los Angeles 1984 a Salt Lake City. Miroslav Zámečník vysvětluje, že úspěch Los Angeles spočíval v tvrdém vyjednávání s Mezinárodním olympijským výborem a minimálních nákladech.Naopak mnoho olympiád, včetně těch v Soči nebo Londýně, skončilo po finanční stránce nelichotivě kvůli obrovským investičním nákladům. „Sarajevo nebo Athény dopadly také velmi ekonomicky špatně. Byly to země, které byly už tak hodně zadlužené. A toto jim ještě velmi přitížilo,“ popisuje Zámečník.Jaká olympiáda byla nejdražší? Jak se zjistí, že se megalomanská sportovní akce skutečně vyplatí, a proč musí vždy stavbu spolufinancovat město nebo stát? Dozvíte se v Hrotcastu.
-
„Dokonale osvícená země září ve znamení triumfálního neštěstí.“ Tak zní jedna z nejslavnější vět z Dialektiky osvícenství. Jde o programový spis tzv. Frankfurtské školy, který sepsali Theodor Adorno a Max Horkheimer v americkém exilu poté, co z Evropy uprchli před nacisty. Kniha se stala inspiračním zdrojem pro každou novou generaci myslitelů hlásící se k této tradici. K té čtvrté se řadí i jedna z nejvýznamnějších německých myslitelek současnosti Eva von Redecker. Ta svou knihou Revoluce pro život sepsala cosi, co můžeme v nadsázce označit za Dialektiku osvícenství pro 21. století.
Podobně jako Adorno a Horkheimer si všímá i Eva von Redecker, že žijeme v systému, který zvěcňuje člověka a oduševňuje věci. Německá filozofka odmítá stejně jako její ideoví předchůdci kapitalistický sklon proměnit vše existující v prostor těžby. Eva von Redecker v tom spatřuje dvojí problém. Jednak je člověk odcizen sám sobě i druhým. Těžíme sebe sama stejně jako těžíme půdu: mnohdy se živíme různými doplňky i medikamenty ne proto, že jsme nemocní, ale proto, že potřebujeme být výkonnější. Výsledkem je vysílení západního člověka patrný na nárůstu psychických poruch.
Druhý problém tkví v tom, že důraz na konzum nás činí nesvobodnými. Když konzumujeme, vybíráme z předem daných možností, aniž bychom se my sami pojímali jako tvůrci těchto možností. Jenže jednání, jež je podstatou lidství, může vzejít jen z pocitu sounáležitosti. I to ze současné společnosti mizí. Neplatí „miluj bližního svého“, ale „eliminuj bližního svého“. Jenže bez druhého, bez jeho navazování na mé konání nelze jednat: jednání je určeno výchozí pluralitou.
Co s tím? A jsme skutečně v takto bezvýchodné situaci? Eva von Redecker užila v titulu své knihy pojem revoluce. Nemíní tím přitom žádné světodějné gesto, hovoří o revoluci pro život, která „sází méně na zlom a více na opakování“. Hovoří o „nové rutině a nových vzorcích jednání“. Ale víme, jak by taková rutina nové vzorce chování mohly vypadat?
Kapitoly
I. Jaká revoluce? [Začátek až 14.10]
II. „Kdo zná fyzikální zákony, tomu se bude lépe kydat.“ [14:10–21:40]
III. Co je kritická teorie? [21:40–35:57]
IV. V zajetí fantomové držby [35:57–44:44]
V. Flexibilita! Pohotovost k akci! Odolnost! [44:44–55:30]
VI. Co dál? Pandemie jako první střípek pozitivní utopie? [55:30–závěr]
-
Nový díl kulturního podcastu Muži za pultem je skutečně nukleární. Hovoří se totiž o japonském vyrovnání se s koncem války, rádoby výbušném podcastu Alarmu i opravdu explozivní knize o zrodu atomové bomby. Zazní chvalozpěv na čerstvé písně od Jessicy Pratt a Orvilla Pecka i pláč nad trudným koncem sezóny Slavie a Arsenalu. V placené části dojde na detailní hodnocení románu Benjamína Labatuta Maniac, vášnivě sepsaného příběhu o genialitě a šílenství Johna von Neumanna.
Obsazení: Ondřej Štindl, Jakub Peřina, Petr Koubek
Diskutovaná a zmiňovaná díla: Orville Peck - Stampede Vol. 1 https://open.spotify.com/album/5xmQFJ2yArFC5glJ3xclfE?si=nPUr4XNtRGOpFLi4vlfv7g Jessica Pratt - Here in the Pitch https://open.spotify.com/album/3sxWkhkLVGfUd9jltFgcrG?si=qPNlGkT0Q_-6qRcvcHiCdw, Rozhovor o umění ve veřejném prostoru https://art.ceskatelevize.cz/inside/pavel-karous-o-umeni-ve-verejnem-prostoru-ma-rozhodovat-ten-kdo-neni-na-vyplatnich-paskach-developeru-rBt1K
The Last Stop in Yuma Country (r. Francis Galluppi) https://youtu.be/kd9mMDnpqGc?si=JkOdDT22AhdpNvZ7, Godzilla Minus One (r. Takaši Jamazaki) https://youtu.be/VvSrHIX5a-0?si=na0X4HuPq4pGvQ7L, Late Night with the Devil (r. Cameron a Colin Cairnes) https://m.youtube.com/watch?v=YeKYfneOH3o&pp=ygUZbGF0ZSBuaWdodCB3aXRoIHRoZSBkZXZpbA%3D%3D, Bluey (r. Joe Brumm) https://youtu.be/vDVFk56PTd8?si=69a7WCTifAjGmCWF, Benjamín Labatut - Maniac https://www.paseka.cz/produkt/maniac/
-
Hlavním tématem aktuální epizody Echo Porady je nový socialismus, který v Česku zavádí vláda paradoxně v čele s ODS. Svůj titulní text přišla představit redaktorka Týdeníku Echo Markéta Malá. „Kromě jiného se k nám nedaří lákat zahraniční investory, kteří se bojí, že vláda zítra oznámí další daně,“ říká Malá. „Nový socialismus znamená omezení individuality člověka, jeho práv. Souvisí s vysokou mírou přerozdělování a přenášením odpovědnosti občana na stát,“ dodává Dalibor Balšínek. „Stát posílily také covid a energetické krize,“ myslí si Tereza Matějčková.
Veřejnost se dozvěděla nový termín – predátorské časopisy. Oč jde? „Loví vědce. Nabízejí jim snadnou publikaci v angličtině, což je pro vědce hlavně z rozvojových zemí lákavé,“ vysvětluje Matějčková. „Dostat článek do dobrého časopisu může trvat i roky a šance, že vám ho vezmou je třeba pětiprocentní. Jenže vědci na vysokých školách jsou za anglické články oceňovaní.“
Kdo a proč chtěl odstranit Myslbekovu sochu Ježíše z pražské AVU? „Z jistého hlediska je to prkotina a z jiného významná kapitola českého antiklerikalismu a kulturních válek,“ říká Jiří Peňás. „Otázka je, jestli tahle socha je vůbec primárně náboženským symbolem. Podle mě není,“ tvrdí Ondřej Štindl.
Celý podcast sledujte na http://www.Echoprime.cz
-
Evropa byla vždy nesmírně rozmanitý kontinent, který zároveň měl tendenci se slučovat, mohutnět, sílit, chřadnout, slábnout a zase se rozpadat: římské impérium, Svatá říše římská, habsburská monarchie, třetí říše… Možná z druhé strany i Sovětský svaz. No a po druhé světové válce EU, původně nepochybně nadějný projekt, z něhož se stal evropský superstát… Velké, etnicky různorodé, byrokraticky spravované impérium, které vydává obrovské množství nejrůznějších nařízení a předpisů a zároveň má stále větší problém odůvodnit svou existenci ještě něčím jiným, než že to tak musí být a jiná cesta není. Dvacet let EU v Salonu Echa diskutovali spisovatel Benjamin Kuras, antropolog Ivo Budil, geolog a esejista Václav Cílek, filozof a historik Petr Hlaváček, a sociolog Karel Hlaváček. Moderuje Jiří Peňás!Celý podcast sledujte na http://www.Echoprime.cz
-
Kateřina Konečná zvažuje žalobu na Danuši Nerudovou. Lídryně Starostů do euro voleb před pár dny napsala na Twitteru, že Kateřina Konečná a komunisty „jsou košťata a zločinci.“ Bude se Konečná bránit? „Ano, zvažuji žalobu, jako předsedkyně KSČM jsem odpovědná za víc jak osmnáct tisíc našich členů, kterých se to dotklo, které paní Nerudová urazila. Mám povinnost se jich jako předsedkyně zastat.“
V rozhovoru hovoří i o výrocích starosty za ODS Pavla Novotného, který se na sociální síti necitlivě vyjádřil o Anně Slováčkové. Jeho chování a komentáře jsou podle Konečné přesahem morálních hranic, Novotného označuje za „ubožáka“ a vysvětluje, že jeho způsob komunikace a zapojení dětí do politických útoků je pro ni nepřijatelné. Chování Novotného považuje za zcela nevhodné a neprofesionální.
„Premiér Fiala se měl omluvit, myslí si, že všechny věci vymlčí. To, že se neomluví je stejné, jako by výroky Novotného schvaloval.“ Dodává, že ODS se měla od Novotného výroků a postojů distancovat.
Volby do Evropského parlamentu jsou prý hlavně referendem o míru, Konečná tvrdí, že v EU čím dál víc sílí hlasy po společné zbrojní a obranné politice, hovoří o plánech EU na zvýšení vojenských výdajů a vytvoření postu komisaře pro obranu. Kritizuje tyto kroky jako odchýlení se od původního mírového zaměření EU, které by mohlo vést k militarizaci unie a zvýšení zbrojních výdajů místo investic do jiných oblastí, jako je zdravotnictví. Konečná varuje před eskalací konfliktů a poukazuje na to, že podpora zbrojení a vojenských výdajů není cestou k míru. Vyjadřuje obavy, že EU se stává spíše vojenským než mírovým projektem, což považuje za negativní vývoj. Konečná mluví také o potřebě nové bezpečnostní konference a nastolení nových bezpečnostních záruk, které by předešly konfliktům jako je současný rusko-ukrajinský konflikt. EU by podle ní měla hrát roli zprostředkovatele a hledat diplomatické a mírové řešení mezinárodních konfliktů, místo toho, aby se dále militarizovala.
Konečná se ohradila proti kritice, že KSČM by se měla více distancovat od své historie. Uvedla, že na veřejných shromážděních a v diskuzích s občany téměř nezaznívají odkazy na komunistickou minulost. V kontextu budoucího směřování a případného úspěchu v nadcházejících volbách Konečná naznačila, že pokud se "Stačilo" osvědčí jako přitažlivá značka, může to vést k dalšímu spojení politických sil pod tímto brandem. "Pokud to lidé chtějí, budeme jednat o dalších krocích," řekla s tím, že vše závisí na výsledcích voleb. Konečná zdůraznila, že absence komunistické symboliky na webových stránkách koalice "Stačilo" není způsobená studem za KSČM, ale je to strategické rozhodnutí. "Stačilo je náš vzkaz, je to, co chceme komunikovat," uvedla Konečná. Vysvětlila, že logo a marketingová strategie jsou navrženy tak, aby respektovaly rovné podmínky všech koaličních partnerů a aby bylo jasné, co koalice zastupuje.
-
Argentinský prezident Javier Milei, známý svým excentrickým chováním, naordinoval své zemi tvrdá úsporná opatření. Devalvoval měnu, propustil tisíce státních zaměstnanců, o polovinu snížil počet ministerstev. Podle hlavního analytika Hrot24 Miroslava Zámečníka by se některými jeho opatřeními mohlo inspirovat i Česko.
V polovině června Milei dorazí do Česka, kde mimo jiné převezme cenu od Liberálního institutu. „Proti Mileiovi jsou všichni tzv. radikální ministři hospodářství a financí za posledních mnoho let ve všech ostatních zemích hovňousci,“ říká s nadsázkou Zámečník. „Devalvovat měnu o 50 procent je hodně rázný krok, který samozřejmě, pokud není doprovázený dalšími opatřeními, okamžitě zvýší inflaci. Takže co proti tomu? Proti tomu jde ořezávání výdajů, ale drastické,“ popisuje Zámečník. Jenže v Česku podle něj není na podobné zásahy atmosféra: „Na nás je to radikální. Ale to je důsledek toho, že Česko vůbec nemá pocit, že by narazilo hlavou na zeď,“ dodává Zámečník.
Argentinský prezident je typickým zástupcem rakouské ekonomické školy, jeho časté srovnávání s Trumpem ale nesedí. „Milei patří ke skupině lidí, kteří nechtějí zvyšovat daně v žádném případě, ale nenávidějí rozpočtové deficity. Prostě mít vyrovnané rozpočty byla správná a žádoucí věc,“ říká Zámečník.
Pokud bychom podle něj měli Mileie srovnat třeba s bývalým českým prezidentem Václavem Klausem, tak by z toho Klaus vyšel spíš jako umírněný: „Milei prostě řeže motorovou pilu, zatímco Klaus si dělal výpisky, to je prostě úplně jiný typ.“
A pokud bychom měli vztáhnout některé recepty Mileie na českou realitu, třeba na současnou debatu ohledně výběru šéfa ministerstva pro vědu, výzkum a inovace, tak by, podle odhadu Zámečníka, tento rezort argentinský prezident nebral jako okrajový, ale naopak by mu věnoval ještě větší pozornost.
„Absolutně nejdůležitější záležitost, která rozhodne o budoucnosti Česka, je to, jestli věda, na kterou dáváme dvě procenta HDP, začne generovat nějaké reálné výsledky,“ dodává Miroslav Zámečník.
-
Rodilý Madriďan vzpomíná na hezké mládí na madridském sídlišti, katolickou výchovu a dětství v končící době frankistického režimu. Co Španělé přinesli světu? Dobrodružství, hrdinství a "černou legendu". Jsou Španělé krvelačný národ? Jaké bylo dětství v Madridu na konci diktatury? Proč je Madrid tak příjemné město a za co vděčí Španělsko Frankově diktatuře? Nejen o tom v dnešních Výpravách Jiřího Peňáse!
-
Franz Kafka prý ve svých dílech znázorňuje anonymní všemoc systému, která jako železná pěst dopadá na bezmocného jednotlivce. Aspoň tak zní nejčastější interpretace Procesu i dalších Kafkových děl. „Zvláštní,“ říká třeba současný francouzský filosof Geoffroy de Lagasnerie. Stoleté výročí spisovatelovi smrti slaví nedůvěrou vůči takovému podání. Ve své knize Nedůvěřovat Kafkovi ukazuje, jak nás taková svůdná interpretace, kterou nazývá únikem do bizarnosti, odvádí od pozornosti vůči skutečným problémům právního systému.
Ale Geoffroy de Lagasnerie je jen jedním z mnohých interpretů, které hledají nové cesty ke Kafkovi a odmítají z něj udělat nejapně obdivovaného klasika uvězněného do jednoho typu čtení. Mimořádně živé čtení předložil německý filozof Rüdiger Safranski ve své knize Kafka. Psát o svůj život. Dosud jsme prý Proces četli špatně. Problém není ani tak v procesu jako v Josefu K., který neustále u sebe hledá vinu, dokonce sám sebe obviňuje. Vždyť jakmile je seznámen s tím, že půjde před soud, ihned přemýšlí, jestli by se rovnou neměl zabít.
Takhle snadno to člověk balí? Co je to za malomocné uvažování? Bohužel naše, odpovídá Safranski. Bezmezně přeceňujeme systém, normy, moc druhých nad naším životem. Proces nechce Josefa K. odklidit. Naopak jej burcuje, aby si konečně hleděl sám sebe. Takto lze skutečně interpretovat slova vězeňského kaplana v závěru knihy: Málo myslíte na sebe a přespříliš hledáte pomoc u druhých. Jinými slovy, čím více myslíme na proces, tím mocnější je. Čím více jsme přesvědčeni o své vině, tím více se k ní poutáme. Jsme jako vězeň, který si myslí, že ta šibenice venku se staví pro něj, tak jí raději běží hned vstříc a rychle se sám oběsí.
Ale proč se natolik rádi noříme do vlastní provinilosti? I na tuto otázku se ptá Tereza Matějčková v podcastu věnovaném jubileu spisovatele, který jako málokterý druhý vstoupil do filosofie dvacátého i jednadvacátého století.
Kapitoly
I. Vzdej to! [začátek až 16:39]
II. Josefe Pomluvači, soud od tebe nechce nic. [16:39–34:20]
III. Vina dvojí existence. „Kéž nadejdeš ty můj neviditelný soude.“ [34:20–51:13]
IV. Psaní a láska: Dvě cesty, jak zachránit, co zachránit nepotřebuje [51:13–až konec]
- Mehr anzeigen
