Episodes
-
Ten pán tvrdí, že nemůže mluvit, a přitom své poselství všude šíří. Tak zní nejčastější poznámka adresovaná těm, kteří se zmíní o cancel culture, a přitom nesedí ve vyšetřovací vazbě. V těchto řečech se zaměňuje cancel culture a cenzura. To první vychází zdola a týká se především kulturních otázek; místem činu bývají kulturní instituce, média a akademický svět. Cenzura naopak na člověka doléhá shora, pracuje s jinými nástroji a je třeba počítat s jinými dopady. Zatímco cenzor pracuje politicky, ti, kteří vytlačují někoho z veřejnosti, danou osobu napadají kvůli její morální nezpůsobilosti.Primární hrozbou cancel culture není to, že něco zmizí. To se ve fragmentované době příliš neděje. Hlavním rizikem je, že se jednotlivé instituce i média stávají neprostupnými, takže se do sebe uzavírají jako vojenské tábory a vytvářejí monokultury. Výsledkem je, že si každý sice může říkat, co chce, ale v případě vybraných geopolitických nebo kulturních témat jsou někteří dopředu obaleni takovým nánosem předsudků a předporozumění, že se diskuse stává nemožnou.Autorka podcastu v nadsázce navrhuje, abychom nepřekládali obrat „cancel culture“ jako „kulturu rušení“, ale jako „zruš kulturu“. Hlavním projevem není zmizení nositele názoru, ale právě „jen“ to, že se mu v dané instituci zruší přednáška nebo v daném nakladatelství nevyjde kniha. To se možná jeví jako malý problém. Také se potom říká: „Vždyť mu to vydají jinde!“ Jenže právě to je onen krok, jímž se omezuje prostor toho, co lze v dané instituci říkat, maří se diskuse a ničí šíře názorových odstínů. Stojí-li na této pestrosti kultura, můžeme tvrdit, že nejen ono jedno „zrušení“, ale i obhajoba ve smyslu „vždyť to vydají jinde“, je „postkultuním“ projevem.KapitolyI. Cancel culture není cenzura. A víme vlastně, co je to ten mainstream? [Začátek až 38.40]II. Historie umlčování? Sókratés, Galileo, J. K. Rowlingová [38.40–1:01:00]III. Deplatforming, kontaktní vina a jiné pokusy, jak zrušit kulturu [1:01:00 až závěr]Celá epizoda na www.forendors.cz/pravdaneexistujetm
-
„Barma je moje druhá vlast. Zcela ojedinělá, originální, všechno je v ní jinak.“ To napsala terapeutka a nevšední žena Jitka Vodňanská ve své knize Voda, která hoří.
A v našem cestopisném podcastu se bavíme o tom, jak se to stalo. Jak se Jitka najednou ocitla v buddhistickém klášteře, a jak hned poznala, že tam patří. Jak tam byla „vykopnuta“ svým ctihodným guruem, jak se ocitla mezi pagodami, jak poznávala Barmánce, jak si je zamilovala, ale i jak poznala temnější stránky téhle země. Jak se bavila s generály, a setkala se s věčnou disidentkou Su Ti, která dostala Nobelovu cenu i na přímluvu Václava Havla. O tom všem a mnohém dalším, třeba také barmanských záchodech, ve Výpravách Jiřího Peňáse.
-
Missing episodes?
-
Každá pokročilá firma by měla stát o to, aby ženám vytvořila výhodné podmínky, říká v novém Hrotcastu analytik Miroslav Zámečník. Podle něj je důležité najít efektivní řešení, jak podporovat rodiny bez negativních sociálních efektů.Vláda představila konkrétní parametry podpory dostupného nájemního bydlení – v první fázi půjde zhruba o osm miliard korun z Národního plánu obnovy.
Podle ministra pro místní rozvoj Ivana Baroše se jedná o výhodné nájmy pro mladé do 35 let, veřejně prospěšné profese a lidi, kteří nepatří mezi pětinu populace s nejvyššími příjmy. „Cílová skupina je široká, pokrývá zhruba dva miliony obyvatel včetně části střední třídy,“ vysvětlil ministr. Jenže analytik Hrotu24 Miroslav Zámečník upozorňuje: „Zasahování do trhu vždycky působí nějaké deformace.“Stát si od svého záměru mimo jiné slibuje i větší podporu porodnosti. Právě ta byla klíčovým tématem nového vydání Hrotcastu.
Podle Miroslava Zámečníka se ukazuje, že i přes velkorysé vládní podpory nebyl pozorován očekávaný nárůst počtu nově narozených dětí. Podle něj jsou přitom tyto programy často velmi nákladné a ekonomicky neúčinné.Je tedy otázkou, jak moc může a má stát zasahovat do osobních rozhodnutí občanů o založení rodiny. „Řešení je vytvořit podmínky pro to, aby se snižoval ten ‚zápřah‘ žen,“ vysvětluje analytik Hrotu24. „Aby co možná nejdříve mohly do práce a přispívaly do rodinného rozpočtu. Což znamená, že existují takové ‚odlehčovací‘ služby. To u nás moc není,“ dodává Zámečník.Podle něj je důležité najít efektivní řešení, jak podporovat rodiny bez negativních sociálních efektů. Příkladem mohou být dětské skupiny přímo tam, kde ženy pracují. „Dětské skupiny u zaměstnavatelů, to je super. Protože jste zároveň v kontaktu s tím dítětem. Každá pokročilá firma by měla stát o to, aby ženám vytvořila takové podmínky, a stát by to měl daňově podporovat,“ říká Zámečník. „Historický průlom nastal loni, nově se dává pět procentních bodů sleva na sociálním pojistném zaměstnavatelům za ženy, ale i další skupiny, kterým se dá částečný pracovní úvazek,“ dodává analytik.Jaké jsou další kroky pro vyšší porodnost? Proč je dnes na Západě standard mít první dítě ve 40 letech? Co to znamená pro ženy a trh práce? Poslechněte si podcast.X: http://twitter.com/echo24czFacebook: http://twitter.com/echo24cz
-
Hlavním tématem Echo Porady jsou blížící se volby do Evropského parlamentu. Přilákají stejně málo voličů jako obvykle, nebo letos vzedmou větší zájem? „Stále více pravomocí se přesouvá do ,abstraktního‘ Bruselu. Ale pořád si to neuvědomuje dost voličů,“ soudí Jiří Peňás. Důležité přitom pořád bude hlavně to, jak volby dopadnou v Německu a ve Francii. „Přijímají se věci, které nabíhají až za mnoho let, takže to nikoho netrápí. A potom se řekne – tehdy jste se měli starat, teď už je pozdě,“ říká Daniel Kaiser.
Proč nepřišla Klára Dostálová na rozhovor? A jak Kateřina Konečná využila potenciál, zatímco Lubomír Zaorálek nikoliv?
Vláda se rozhodla nalít velké dotace do nájemního bydlení. „Aby mladí lidé měli jistotu, že najdou bydlení, stát ve spolupráci s obcemi a soukromým sektorem nabídne nájemné pod tržní cenou,“ vysvětluje Markéta Malá. „Půjde na to osm miliard korun z Národního plánu obnovy a další peníze ze státního rozpočtu.“ Proč to děláme, když se málo staví a všechno dlouho trvá? V Česku vládne mentalita dávek a nárokovost.
Celý podcast sledujte na http://www.Echoprime.cz
-
Před osmdesáti lety, 6. června 1944, se vojska západních spojenců vylodila ve francouzské Normandii, a otevřela tak novou frontu druhé světové války. O souvislostech operace Overlord debatují tři historici. Jiří Rajlich z Vojenského historického ústavu a Vít Smetana a Zdenko Maršálek, oba z Ústavu pro soudobé dějiny AV ČR.
-
Když je nám omezována svoboda, lidé začínají zjišťovat, že už ten důstojný život žít nemůžou, protože je s nimi zacházeno jako s nějakými statistickými čísly, tvrdí Libor Vondráček, předseda Svobodných a lídr strany do evropských voleb.
Upozorňuje na problém korigovaných informací, které dle něj podkopávají důstojnost a svéprávnost dospělých lidí.Vondráček kritizuje ODS za to, že už nenabízí pravicovou politiku, kterou slibovala, a že se podílí na zvyšování daní, což je v rozporu s jejich předvolebními sliby.
Dle jeho názoru jsou Svobodní jedinou stranou, která skutečně nabízí svobodu a pravicovou alternativu. K volbám a průzkumům říká: "Moje odpovědnost bude to, jaký budeme mít výsledek ve volbách, ne to, co máme v průzkumech." Vondráček je optimistický ohledně nadcházejících evropských voleb, kde očekává, že Svobodní překročí hranici pěti procent.
Jedním z hlavních bodů programu Svobodných je zachování české koruny a odmítání eura. Vondráček tvrdí, že většina českých občanů chce zachovat českou korunu a varuje před ztrátou suverenity, která by přišla s přijetím eura. “Pro naší ekonomiku z makroekonomických důvodů je důležité si zachovat vlastní měnovou politiku a funkční centrální banku," zdůrazňuje Vondráček.
Dále kritizuje Green Deal jako nedemokratický projekt, který zásadně mění ekonomiku a společnost bez dostatečného mandátu od voličů. Upozorňuje na ekonomické dopady a poškození konkurenceschopnosti evropských firem. "Green Deal pomůže životnímu prostředí velmi kosmeticky, ale daleko víc poškodí naší ekonomiku," říká Vondráček.
Navrhuje zaměřit se na stabilní zdroje energie, jako jsou uhelné a jaderné elektrárny, a přestat dotovat obnovitelné zdroje energie na úkor spotřebitelů a firem.Vondráček rovněž vyjádřil výhrady k migračnímu paktu a kritizoval českou vládu za její postoj v radě EU. Navrhuje přístup podobný australskému modelu, který by měl zahrnovat důsledné zabránění nelegální migraci a spolupráci s jinými zeměmi na zadržování migrantů. "Je potřeba být důslední a lpět na našich pravidlech," říká Vondráček.
Celý podcast sledujte na http://www.Echoprime.czX: http://twitter.com/echo24czFacebook: http://twitter.com/echo24cz
-
Filozofa z nás podle Jeana Améryho dělá nouzová situace – a takovou nouzovou situací je stárnutí. To bylo často na okraji filozofického zájmu, dnes se však dostává do samého středu. Nepochybně v tom hraje roli demografická situace: V roce 2018 bylo na světě poprvé méně dětí pod pět let než lidí nad pětašedesát. Nestárneme tedy jen jako jednotlivci; stárne celý svět.
Již Simone de Beauvoir, která vydala roku 1970 klasickou studii o stárnutí, si všímá, že stárnutí může společnost umořit. „Nikdy to nebyli staří lidé, kteří by podnítili pokrok,“ píše. Kleopatra, Alexandr Veliký nebo Ježíš zemřeli jako třicátníci. Žili dost dlouho na to, aby se zmocnili se trůnu, založili říši nebo celosvětové náboženství, ale nezestárli.
Jakkoli tvoří tyto úvahy východisko studie, přece jen se pohled Simone de Beauvoir nakonec upírá na stárnoucího člověka samého. Stárnutí je podle filozofky – zvláště pro ženy – smrtí za života, ale zas na druhou stranu prý mají právě ženy jedinečnou schopnost tuto smrt přežít. Muži snášejí stárnutí hůře, protože nejsou, na rozdíl od žen, zvyklé na pozici „druhého“, do niž člověka věk tlačí.
Ale filozofové neznají jen takto skličující pohled na stárnutí. Zmíněný Jean Améry sice stárnutí také neoslavuje, ale přece jen poznamenává, že ve stárnutí lze najít i největší cennost. Stárnoucí člověk začíná žít méně budoucností a dobýváním prostoru, více se naopak zaměřuje na vzpomínky a na čas, což je pro Améryho souznačné s obratem do nitra. Teprve nyní prý vzniká nitro, a teprve nyní se člověk stává oduševnělou bytostí.
Co to znamená? Pro Améryho nic menšího než to, že se teprve nyní stáváme svobodnými. Stárnoucí člověk rozvolňuje svůj vztah ke světu, není natolik závislý na uznání druhých a může si dovolit nebýt oportunistický. Jinými slovy, i svoboda chce svůj čas.
Kapitoly
I. Jak moc staří jsme? [začátek až 11:30]
II. Odkdy člověk stárne? [11:30–21:40]
III. De Beauvoir, Sartre a Bůh [21:40–32:50]
IV. De Beauvoir ve třech pojmech [32:50–50:50]
V. Stáří: Smrt uprostřed života? [50:50–1:12:00]
VI. Jean Améry: Teprve ke stáru získáváme duši. [1:12:00–závěr]
Celá epizoda na echo24.cz nebo na forendors.cz/pravdaneexistujetm
-
V kinech má premiéru Furiosa: Sága Šíleného Maxe. Muži za pultem nadšeně rozebírají dílo jeho režiséra George Millera, zapáleného samoukka, který naučil generace mladých mužů, že není nic lepšího než vzít lebku, narazit ji na řídítka motorky a vyrazit na tom stroji australskou buší vstříc velkolepé zkáze. Taky dojde na film Priscilla až únavně zdrženlivý obraz domácího života manželky Elvise Presleyho. Jo a lidi prý nechodí do kina, takže kina nebudou. Anebo budou. Za pult premiérově usedl David Havas, je to CEO Ponrepa a synovec jednoho z nejlepších imitátorů Elvise Presleyho na Novém Zélandu. Těžko si představit někoho kvalifikovanějšího.
Obsazení: Jakub Peřina, David, Havas, Ondřej Štindl
Diskutovaná díla: Furiosa: Sága Šíleného Maxe (režie" George MIller), Priscilla (režie: Sofia Coppola), Elvis: The Movie (režie: John Carpenter), Elvis (režie: Baz Luhrmann), Wake in Fright (režie: Ted Kotcheff), výstava Nové realismy, Paolo Giordano: Tasmánie, web Page Not Found, Amyl & The Sniffers: U Should Not Be Doing That
-
Vize, reVize, Česko na křižovatce, restart, atd - prezentacemi plné vzletných slov o tom, kam má Česko posunout se to jen hemží. Ne vždy, nebo téměř nikdy, se ale vyplní, nebo mají nějaký reálný základ.
Ne nadarmo i hlavní analytik Hrot24 Miroslav Zámečník často cituje bývalého německého kancléře Helmuta Schmidta, „kdo má vize, měl by se nechat vyšetřit“, což dokonale ilustruje pochybnosti o realistickém dosažení vzdálených cílů. "Je to strašné trápení, protože první takovou podobnou výzvu jsem podepsal v roce 2000. A proč od toho roku 2000 to nevyšlo? Proč se tady neustále bavíme na konferencích, politici zveřejňují vize, a to je vše", popisuje Zámečník Jsme, podle Zámečníka, „sumci v aspiku“, což ilustruje stagnaci a pomalý pohyb v mnoha důležitých oblastech. Svůj díl dává také politická kultura, kde nedostatek dlouhodobé a konzistentní vize brání významným změnám: "My se pohybujeme tempem jako sumci v aspiku. Protože jsme strašně nedůslední. Prostě Češi nemají tu výdrž", komentuje možné příčiny analytik Hrot24. To vše se děje i přes vysoké investice do výzkumu a vývoje, které jsou v Česku mnohem vyšší než v jiných evropských zemích. Podle Miroslava Zámečníka to může být i tím, že se nedostatečné zaměření na „moonshoty“ - ambiciózní projekty s vysokým potenciálem. Diskuze se dotýká i strukturálních problémů v řízení investic a vlastnictví. "Česko už delší dobu dává možnost odepisovat ze 100% náklady na výzkum inovace. Akorát se stále firmy nedovedou se správcem daně dohodnout, co je ten uznaný náklad", líčí Zámečník dlouhodobou praxi. Klíčem k úspěchu je podle něj dlouhodobá a konzistentní hospodářská politika. Zámečník upozorňue, že některé země, jako Singapur, úspěšně oddělují důležité ekonomické otázky od politických sporů, což jim umožňuje dosahovat efektivnějšího růstu. Pro Česko by mohlo být klíčové inspirovat se těmito přístupy a zaměřit se na vytvoření prostředí, které podporuje inovace a dlouhodobý ekonomický rozvoj. Do takového prostředí ale podle něj patří i neúspěchy. "V zemi, kde se daří inovacím, se musí vyskytovat obrovský množství neúspěchů. A obrovský množství propálených peněz, už to svědčí o aktivitě a odhodlání", upozorňuje Zámečník. Poslechněte se podcast.
-
Na Echo Poradu dnes dorazil také fotograf Michal Čížek, který byl u všech pražských zápasů právě skončeného mistrovství světa v ledním hokeji. „Bylo to vyčerpávající. Ale atmosféra byla skvělá, stejně jako diváci. Po čtrnácti letech hurá!“ říká. Komentátoři Týdeníku Echo řešili i společenský význam šampionátu. Bude mít české vítězství vliv na evropské volby? „Naši politici prožívají hokej, jako ti briští přikládají význam fotbalu,“ tvrdí Ondřej Šmigol. A proč hokejové PR vyhrál Andrej Babiš?
Dává, či nedává smysl dostavba pátého bloku jaderné elektrárny Dukovany? „Podle skeptiků Evropská komise dala takové podmínky, že se provoz pátého reaktoru nevyplatí,“ připomíná Daniel Kaiser. Výsledkem bude uměle drahá elektřina.
V podcastu se řeší i situace na Slovensku, především turbulentní stav tamních médií. „Nechápu, že Brusel mlčí k tomu, co se děje v polské státní televizi, a přitom kritizuje Slovensko,“ diví se Dalibor Balšínek. „Ficova i Tuskova vláda provádí v médiích účelovou změnu. Ale Slováci si k tomu píšou nový zákon. Poláci nemají žádnou trpělivost, chtějí vedení vyměnit hned,“ dodává Kaiser.
Celý podcast sledujte na http://www.Echoprime.cz
-
Před měsícem Evropská komise rozhodla, za jakých podmínek může Česká republika postavit pátý reaktor v Dukovanech. Premiér Petr Fiala k tomu rozradostněně napsal: Děláme, co je třeba. Ale za týden nám všem radost zkazil bývalý ředitel ČEZ a později vládní zmocněnec pro jadernou energetiku Jaroslav Míl varováním, že podmínky nastavené Komisí jsou velmi nevýhodné. Kritici Mílova ražení v kostce říkají: Komise z ideologických důvodů chce, aby elektřina z jádra byla dražší než OZE, tedy tzv. obnovitelné zdroje energie. Svou úvahu opírají o několik míst z tiskové zprávy Evropské komise.
Co tato notifikace přinese domácím spotřebitelům a průmyslu? Do Echa přišli diskutovat Tomáš Ehler, který za ministerstvo průmyslu a obchodu vedl jednání s Komisí, Petr Závodský, generální ředitel dceřiné společnosti ČEZu Elektrárna Dukovany II, a konečně Jiří Marek, kdysi předseda dozorčí rady ČEZu a dnes předseda spolku Jaderní veteráni.
Celý podcast sledujte na http://www.Echoprime.cz
X: http://twitter.com/echo24cz
Facebook: http://twitter.com/echo24cz
-
Hostem podcastu Pavla Štrunce byl prezident České stomatologické komory Roman Šmucler.
"České zdravotnictví je na zrušení, dlouho jsem žil na Západě a je mi tady ze všeho na zvracení. Jako pacienta mě děsí, že si nemůžu zaplatit kvalitnější kloub, nebo mi musí lékař pokoutně hledat lepší lék na rakovinu. Zrušení amalgámu je nesmyslný obchod mezi Alexandrem Vondrou a evropskými Zelenými, což jsou u nás Piráti, aby společně udělali dobrý výsledek ve volbách do Evropského parlamentu," tvrdí Roman Šmucler a dodává, že Evropská komise čeká, jaký návrh Česko pošle, ale naše země prý nikdy nic nevybojuje. Cílem změny evropské legislativy je postupně ukončit používání amalgámových výplní do roku 2030 úplně."
Pravice chce trestat lidi, kteří si nečistí zuby. Ministr Válek má fondy prevence, kde je pět miliard, ale na osvětové programy pro děti jsme nedostali ani 50 milionů. Hlavně že si ministr zvýšil plat. Česko je skanzen, kde se budují nemocnice, zatímco ve světě se přechází k umělé inteligenci a tele medicíně," popisuje Šmucler stav českého zdravotnictví a dodává, že bez protekce člověk v systému ničeho nedosáhne.
V rozhovoru se řešila i kompetence zahraničních lékařů, kteří chtějí mít praxi a pracovat v Česku. Šmucler tvrdí, že je velký rozdíl mezi tím, jestli ukrajinský lékař vystudoval například prestižní školu v Kyjevě, nebo jinou jinde na Ukrajině. A došlo i na daň z cukru, která je podle prezidenta Stomatologické komory jen další snahou vlády tahat lidem peníze z kapes. Z hlediska stomatologie je totiž zásadní, jak si po konzumaci cukrů zuby vyčistíte, ne zda a kolik ho jíte.
V závěru rozhovoru jsme se zaměřili na zdravotní turistiku a probrali rizika stomatologie v Turecku i dalších státech. Česká republika byla podle Šmuclera jedničkou v stomatologické i estetické turistice hned po roce 1989, dnes ale tuto pozici přebralo Maďarsko. Zásadní je při hledání lékaře a zdravotní péče v zahraničí dát na reference.
-
Hostem předvolebního Echa Pavla Štrunce byl Filip Turek, lídr koalice Přísaha a Motoristé. V rozhovoru jsme probrali, proč koalice nemá program do eurovoleb i jeho názory na elektromobilitu a migraci.
„Motoristé jsou pravicově konzervativní projekt, je to nová ODS, říká se nám ODS revival.“ Hnutí Přísaha je bezpečnostně zakotveno, takové spojení mi dává smysl,“ říká je spojení koalice. „Nevěříme v 300 pohlaví, jsme normální, na kandidátce jsou odborníci a jsme schopní všichni podepsat naše volební teze. Nechceme Euro, nechceme Green Deal, je to nejpřirozenější spojení ze všech.“
„Evropané nejsou blbci, aby na vše potřebovali směrnici a dvě stovky předpisů. Nechceme federalizovat Evropu, nechceme, aby z EU chodilo takové množství zákonů. Evropská administrativa škodí průmyslu i společnosti,“ tvrdí Turek a dodává, že neumíme ani řešit migraci a situace se díky vládě jen zhoršuje.
„Elektromobilita je doména číny, její podporou jen pomáháme jejich průmyslu. Když ne, pomáháme Evropě a našemu průmyslu. Vytvořila se drogová závislost na dotacích, klidně ať trh určí, že chce elektro auta, ale proč na to dávat dotace?“ Ptá se Turek a dodává, že se snaží zastávat občanů i v otázce eura, kdy si myslí, že většina lidí chce zachování české koruny.
-
V umění je kategorie krásy leckdy chápána jako pasé; zato se přemístila do naší každodennosti. O vyšší koncentraci krásy se starají grafici, estetičtí chirurgové, lesklé časopisy. V jednadvacátém století, jež bývá označováno jako století obrazu, je krása pro člověka samozřejmá, zatímco třeba pro člověka středověkého, který se mnohdy stýkal jen s omezeným okruhem digitálně neupravovaných lidí, byla výjimečná. I když šel do kostela, mohl se setkat spíše s majestátností než s krásou.
Britská filozofka Heather Widdowsová si všímá, že krása se svou všudypřítomností mění v etický imperativ. Člověk má povinnost pečovat o sebe. Odráží se to i v naší řeči. Uznale říkáme, že se někdo udržuje, anebo opovržlivě poznamenáváme, že se někdo zanedbává, což je neklamné znamení, že ztrácí kontrolu nad svým životem. Bylo by snadné vyhlásit ideálu krásy válku, neboť je nepochybně spjatý i s problematickými či přímo hrůznými fenomény jako je anorexie. Zároveň bychom neměli podceňovat, jak silná bývá naše reakce na krásného člověka. Je přitom nepravdivé hovořit výlučně o sociálně konstruovaných ideálech, dokonce o patriarchálním pořádku. Vždyť i kojenci reagují pozitivně na krásné, zpravidla symetrické, tváře. Spíše je třeba citlivěji a diferencovaně s ideálem krásy pracovat: nepodléhat ani tvrzení „dělám to kvůli sobě“, ale ani vše neházet na patriarchát, navíc v situaci, kdy estetická přísnost platí i na muže.
Podobně hovoří i Liv Strömquistová, švédská autorka filozofických komiksů. Ta vytýká některým feministkám, že systematicky shazovaly krásu, přitom je právě pro mladé ženy mocí, s níž by se spíše měly naučit pozitivně pracovat. „Když jste mladí, jste naštvaní, protože se s vámi lidé baví jen kvůli vašemu vzhledu. Raději byste byli uznáváni za své myšlenky nebo úspěchy. Ale jak stárnete, začne vám taková vznešená moc chybět. Je to mystický dar, který mají mladé ženy. Kéž by si ho dokázaly víc vážit, dokud ho ještě mají,“ poznamenává švédská autorka v souvislosti se svou knihou V zrcadlové síni, jež vyšla rovněž česky.
Tereza Matějčková, autorka podcastu, se nicméně nezabývá jen lidskou krásou. V prvních kapitolách podcastu představuje, kterak jsme se postupně začali vzdalovat původní „velké teorii krásy“, která byla formulována v antice a krásu spojovala s pravdou i dobrem. Od moderny jsou mnozí filozofové vůči kráse podezřívaví. Nietzsche ji nepovažuje za pravdu, ale za vznešený jev, který nám umožňuje na pravdu, jež je hnusná, nezemřít. Adorno má zas za to, že je barbarské ve světě po Holocaustu inscenovat krásu: v hnusném světě je třeba neuhýbat před hnusem.
Ale v posledních letech se mnozí myslitelé, třeba Horst Bredekamp, vracejí i k antické teorii, která je schopna více docenit sílu krásy a která je v tomto ohledu realističtější. Kráse, jež rozhodně není jen v očích pozorovatele, rovněž navrací určitou nezávislost na pozorovateli.
Kapitoly
I. Nedemokratický skandál krásy [začátek až 7:28:]
II. Klasický pohled na krásu: „Krása spasí svět.“ [7:28 až 17:16]
III. Moderní pojetí: Krása v očích pozorovatele? [17:16 až 28:30]
IV. Krása v krizi: Zaměřovat se na krásu v hnusném světě je barbarské. [28:30–38:37]
V. Ne člověk, ale obrazy žijí. [38:37–43:49]
VI. Přestaňte lidem znechucovat „povrchní“ krásu! [43:49 až konec]
-
Přes 2 miliardy dolarů přiklepl nedávný summit čistého vaření africkému kontinentu. Státy, neziskové organizace i velké korporace se snaží ukázat na globální problém, který se dotýká i České republiky. V Africe stále 900 milionů lidí topí na otevřených ohništích dřevem nebo dřevěným uhlím, což výrazně přispívá k emisím skleníkových plynů. Tento způsob získávání energie "produkuje zhruba stejné emise, jako námořní a letecká doprava dohromady", upozorňuje hlavní analytik Hrot24 Miroslav Zámečník. Navíc je podle něj tento způsob ekologicky neudržitelný a způsobuje výrazné zatížení místních ekosystémů. Význam čistého vaření přesahuje hranice Afriky. Nedostatek udržitelných způsobů vytápění v Africe přispívá k sociálním a ekologickým problémům, které vedou až k masivní migraci obyvatel směrem do Evropy. I proto mají do Afriky zamířit slíbené peníze. "Velmi důležitý je ten vstupní kapitál. Ti lidé jej k pořízení moderních vařičů nedají dohromady. Oni žijí ze dvou dolarů denně. Jinými slovy: jediné co připadá v úvahu je, že dostanou plynovou bombu s vařičem a pravidelně za to platí. Prostě splátkový prodej", vysvětluje Zámečník. Střih, pojďme teď tisíce kilometrů do České kotliny. Ve které je to během zimy a topné sezóny někdy pořádně cítit. "Toto je opravdu v zájmu zdraví populace na venkově a nejen tam", varuje Zámečník. Přesto řada lidí dál pokračuje v topení tuhými palivy, nebo pokusy jako je slavná ostravská raketa s olejem, pilinami v PET lahvi. Stát přitom poskytuje štědré dotace na výměnu kotlů. A to až 95 %. Jenže pro nízkopříjmové domácnosti může být obtížné uhradit i zbývající 5 % nákladů. Jedním z možných přístupů je zavedení systému splátek, který by umožnil domácnostem splácet kotle postupně. "Prostě musíme přijít s nějakou formou splátkového režimu. Když to řeknu napřímo, jde o leasing na kotel", popisuje analytik Hrot24. Klíčovou součástí řešení má, podle analytika, být i kontrola toho, čím lidé topí, byť jde o velmi "citlivá debatu". Inspirace "africkou cestou" čistého vaření může přinést nečekané změny i pro české domácnosti, při přechodu na ekologičtější způsoby vytápění. "Inspirace subsaharskou Afrikou se může zdát vzdálená, ale může to fungovat. Ostatně chudí lidé mají stejné problémy, kdekoli na světě jsou. A u nás jsou", uzavírá Zámečník. -
Sejdeme se u Kolína… a také u Pardubic a Prostějova! V dalším díle Výprav Jiřího Peňáse je řeč o medvědech u Kolína, o pardubickém géniovi a také co to bylo za slast vyrůstat v Prostějově. To vše díky Martinovi Fišerovi, filmaři, grafikovi a objeviteli polozapomentutých velikánů: Miroslava Štěpánka, vynálezce medvědů od Kolína, a Jiřího Tomana, fotografa, který ve svém pardubického ústraní vytvořil jedinečnou kolekci fotografického svědectví, jak vypadal život v 50. a 60. letech minulého století. A protože oba muži jsou původem z Prostějova, nemohlo to skončit jinak než vyznáním obdivu k tomuto městu, líhni géniů.
-
Atentát na slovenského premiéra Roberta Fica je stěžejním tématem aktuální Echo Porady. Spáchal ho prostě pošuk, nebo politicky motivovaný jedinec? A dají se v tomto případě vysledovat i obecnější rozdíly mezi českou a slovenskou politikou? „Slováci jsou temperamentnější národ než Češi, jejich politici působí jako nadopovaní,“ všímá si Jiří Peňás. Podle Terezy Matějčkové je pozoruhodné, že v médiích se od počátku skloňuje jméno střelce. Narozdíl od útoku na Filosofické fakultě UK.
Evropská unie zavede emisní povolenky na osobní dopravu a domy, umělé zdražování se tak začne projevovat v každodenním životě. „Reálně se ceny paliv zvednou zhruba o 50 eurocentů, tedy v přepočtu o 13 korun,“ upozorňuje na další součást Green Dealu Markéta Malá. Zároveň dodává, že nové emisní povolenky už jsou schválené: „Nižší zastoupení zelených stran v novém Evropském parlamentu to tudíž nezmění.“ „Každé politické rozhodnutí se dá revokovat,“ oponuje Daniel Kaiser.
Prokurátor Mezinárodního trestního tribunálu chce vydat zatykač na vůdce Hamasu, ale současně také na izraelského premiéra. Proti je česká vláda a například také skupina amerických senátorů. „Ta mezinárodně uznávanému soudu vyhrožuje, že když zatykač vydá, ponese konsekvence. Tak kde to jsme?“ ptá se Kaiser. Zatkla by česká policie Benjamina Netanjahua během státní návštěvy?
A na závěr došlo i na motýly Davida Černého na obchodním domě Máj.
Celý podcast sledujte na http://www.Echoprime.cz
-
Richard Hrbáč, majitel obchodní skupiny HFI Group, se stal zachráncem stavebnice Merkur. „Merkur je a bude český, i pro mě to byla socialistická stavebnice, byla to nadnárodní značka východního bloku. Ale pro mě to je symbol češství, rádi bychom z retra udělali něco, co bude dávat smysl mladé generaci.“
Richard Hrbáč koupil Merkur Toys v roce 2020. Stavebnice vyráběná v Polici nad Metují tou dobou akorát slavila sté výročí. Původní majitel Jaroslav Kříž byl v důchodu, Merkur vedli jeho synové, ale nechtěli pokračovat. Společnost prý měla specifickou taktiku, kdy pan Kříž dělal všechno od obchodu po marketing.
S novou strukturou a byznys modelem museli změnit i produkci, například vytvořili novou řadu stavebnic, protože původní byla nejen pro dnešní generaci dětí příliš složitá.
Z Merkuru se ale stále dá postavit všechno a společnost sází i na inovace: „Udělali jsme jednoduchý software, kdy menší děti mohou jednoduše stavět ve virtuální realitě třeba i s použitím 3D brýlí. Také Muzeum Merkur v Polici nad Metují si můžete prohlédnout virtuálně na našem webu,“ Dodává Richard Hrbáč.
-
Migrační pakt, který má za cíl řešit aktuální migrační krizi v Evropě, zůstává bodem rozporu mezi politickými stranami v České republice. Europoslanec a lídr do voleb za Piráty, v reakci na schválení paktu, vyjádřil jasné nesouhlasné stanovisko: „Piráti v Evropském parlamentu pro ten migrační pakt nehlasovali právě z toho důvodu, že my si myslíme, že nepomůže. Takže jsme byli proti. Ten zásadní problém, který tam je - přetížení těch frontálních zemí, jako je Španělsko, Itálie, Řecko - to nevyřeší." Pakt neřeší klíčové problémy přetížených předních linií – zemí, které jsou prvním útočištěm pro mnoho uprchlíků. Kolaja v rozhovoru mluví o tom, že mnoho politiků neakcentuje klimatickou krizi, která se nás ale přímo týká z ekonomického i ekologického hlediska. "Politici využívající strach lidí z migrace, současně říkáají, že musíme zrušit Green Deal, ale nemůžeme nastavovat taková pravidla. S prohlubujícíc se klimatickou krizí bude horší a silnější i migrace do Evropy. Ta migrační vlna bude mnohem větší, než to, co zažíváme dnes. Podle výzkumů je to v následujících 30 letech až 143 milionů lidí, takže tady se bavíme skutečně o úplně jiných číslech," dodává. Na téma viditelnosti kampaně Pirátů do Euro voleb Marcel Kolaja říká: "Máme omezené zdroje financí. Nejsme financovaní žádnými oligarchy, ani mafiány, nemáme žádné černý peníze, nejsme součástí korupčních kauz, ale snažíme se v rámci těchto peněz udělat dobrou kampaň, která bude viditelná." Celý podcast sledujte na http://www.Echoprime.czX: http://twitter.com/echo24czFacebook: http://twitter.com/echo24cz
-
Mistrovství světa v ledním hokeji v Praze a Ostravě. Akce v návštěvnosti útočí na rekord v počtu diváků, který padl - shodou okolností - také v Praze, v roce 2004. Těmi, kdo budou těžit z této akce, jsou hotely, restaurace a místní podniky, které profitují z přílivu turistů. Nepřímo i město Praha a celá Česká republika: „Když je šampionát dobře uspořádaný, je to signál i pro kongresový byznys, že takové akce město umí, že je kompetentní", vysvětluje analytik Hrotu24 Miroslav Zámečník v nejnovějším Hrotcastu.Téma, o kterém se kromě sportu mluvilo, byly vstupenky. A také cena občerstvení, v hokejové fanzóně se půllitr prodává za 110 korun. Pivovar se ale brání, že to nebyl on, kdo cenu zavedl – určil ji hokejový svaz. „Nevím, jak se vymlouvají, ale myslím, že použili jednu z výmluv, která je pro Čechy úplně spolehlivě iritující: že ty jiné šampionáty byly mnohem dražší,“ dodává pobaveně Zámečník. Podle oficiálního vyjádření Petra Břízy, šéfa organizátorů pražského mistrovství světa, vzešla „výsledná suma z analýzy organizačního výboru u obdobných vrcholných akcí v tuzemsku i v zahraničí.“Je to také 20 let od momentu, kdy se divákům otevřela někdejší Sazka Aréna, nyní O2 arena v pražských Vysočanech. Její vznik provázely dohady o státní garance. Aleš Hušák, tehdejší vládce Sazky, kvůli tomu na zahájení nepozval premiéra Vladimíra Špidlu a ani jednoho ministra z jeho vlády.„Odvrácená strana toho je, že původní rozpočet byl někde kolem 2,5 miliardy a finální cena byla 7,5 miliardy korun, což Sazku výrazně oslabilo,“ vysvětluje Miroslav Zámečník. A dodává: „Když se o pár let později v rámci konkurzního, respektive reorganizačního řízení dělal posudek, tak posudek na hodnotu od Ernst & Young byl 1,5 miliardy.“V podcastu se mluví i o pořádání dalších velkých sportovních akcí včetně olympiád a jejich finanční zátěži. Pouze dvě olympiády za posledních 60 let byly podle všeho ziskové – Los Angeles 1984 a Salt Lake City. Miroslav Zámečník vysvětluje, že úspěch Los Angeles spočíval v tvrdém vyjednávání s Mezinárodním olympijským výborem a minimálních nákladech.Naopak mnoho olympiád, včetně těch v Soči nebo Londýně, skončilo po finanční stránce nelichotivě kvůli obrovským investičním nákladům. „Sarajevo nebo Athény dopadly také velmi ekonomicky špatně. Byly to země, které byly už tak hodně zadlužené. A toto jim ještě velmi přitížilo,“ popisuje Zámečník.Jaká olympiáda byla nejdražší? Jak se zjistí, že se megalomanská sportovní akce skutečně vyplatí, a proč musí vždy stavbu spolufinancovat město nebo stát? Dozvíte se v Hrotcastu.
- Show more
